Burning Spear


Burning Spear, rodným jménem Winston Rodney Godfrey se narodil 1.3. 1945 ve farnosti Saint Ann na Jamajce, stejně jako Bob Marley, nebo Marcus Garvey. Ti oba měli vlastně na něj nemalý vliv.
Politický aktivista Marcus Garvey především na jeho filozofii a postoj k emancipaci afrických obyvatel karibiku, Bob Marley pak v praktickém smyslu, když mu doporučil studio One Coxsona Dodda (s Bobem se setkali v kopcích sv. Anny, kde Marley hospodařil na farmě). Godfrey se podle doporučení zařídil a nakonec u Dodda nahrál své první dvě desky Burning Spear a Rocking Time.
Burning Spear je pravověrný rastafarián, zpěvák, textař a bubeník nyahbinghi, legenda klasického roots reggae. Jeho duchovně zaměřené písně jsou oslava čistého rastafariánství, solidarity a nekompromisního postoje k útlaku a chudobě. Jeho písně nesou stopy i jisté zádumčivosti, v tomto žánru trochu neobvyklé.

"Burning Spear" (hořící -ohnivé?- kopí) byl původně název jeho skupiny (pojmenované prý po vojenském vyznamenání udělovaném Jomo Kenyattou, prvním předsedou vlády a prezidentem nezávislé Keni). Šlo spíše o duo, Rodney a baskytarista Rupert Willington. Debutový singl "Door Peep" nahráli pro Dodda v roce 1969. Brzy se k nim přidal tenorista Delroy Hinds Natočili několik dalších singlů pro Dodda a dvě zmíněná alba. Písně Burning Speara byly asi pro jamajské publikum příliš vážné a neměly valný úspěch. Až v roce 1975, když ho oslovil Jack Ruby (majitel úspěšného soundsystému a studia v Ocho Rios na severním pobřeží), vydali přelomové album Marcus Garvey, které už přijalo nejen jamajské, ale i mezinárodní publikum velmi vřele.
Desku nahrál s doprovodnou kapelou The Black Disciples ve složení Earl "Chinna" Smith, Valentine Chin a Robbie Shakespeare, za bicími seděl Leroy Wallace, známý především jako "Horsemouth" z filmu Rockers, Burning Spear si zde ve vedlejší roli zahrál také a nazpíval zde bez doprovodu úchvatně svůj song Jah nuh dead.




S Jackem Rubym natočili ještě jedno album, Man in the Hills (1976). Rodney chtěl mít nad svou produkcí větší kontrolu a jejich cesty se rozdělily. Už v roce 77 vydává vlastní album Dry & Heavy s přepracovanými verzemi starých nahrávek ze studia One (tentokrát u labelu Island). Téhož roku ohromil publikum na několika vyprodanách koncertech v Rainbow Theatre v Londýně (jehož prkna mimochodem poznala Jimmiho Hendrixe, The Who, Pink Floyd a mnoho dalších) s doprovodem
Aswad, se kterými nahrál i další album Social Living (1978). Album v roce 1979 remixováno Sylvanem Morrisem, vychází Living Dub.

V roce 1980 opouští Island Records, zakládá vlastní label Burning Speara a podepisuje smlouvu s EMI vydává Hail HIM, nahrané v Marleyho studiu Tuff Gong v koprodukci s Astonem Barrettem. Následovala dub verze Sylvana Morrise v podobě Living Dub Volume Two. Od roku 1982 pod hlavičkou Heartbeat Records vydává řadu dobře přijatých alb, včetně Resistance, která je jako první z jeho desek nominovaná na Grammy v roce 1985.

V roce 2000 získává první Grammy za album Calling Rastafari (1999) a v roce 2009 další za Jah Is Real
Burning Spear dosud hodně koncertuje, vydal i několik živých alb.

Burning Spear - wiki
Burning Spear - Jahmusic.net

Diskografie

Studiová alba:

Živá alba:

Rubrika: