Peter Tosh



Peter Tosh, vlastním jménem Winston Hubert McIntosh (19. října 1944 – 11. září 1987) zásadní postava jamajské reggae scény - zpěvák, skladatel, kytarista a rastafarián. Spolu s Bobem Marleym a Bunnym Wailerem založili legendární The Wailers, je autorem a spoluautorem nesmrtelných písní jako Get up, stand up, 4 hunderd years, Stop That Train, ale i sólových pecek jako Legalize It, Downpressure man, Equal rights a mnoho dalších. Vynikající je též předělávka Johnny B. Goode od Chucka Berryho.
Roku 1987 byl zavražděn gangstrem Dennisem "Leppem" Lobbanem, jehož sám v těžkých časech podporoval, během přepadení v jeho domě na Jamajce.

The Wailers

V patnácti letech, když zemřela jeho teta, se přestěhoval do Trench Town (nyní známý jako Denham Town ) v Kingstonu na Jamajce. Traduje se historka, podle níž se naučil hrát na kytaru od pouličního muzikanta, když během půl dne odkoukal píseň, kterou nejvíc hrál, potom mu jí obstojně zahrál sám. Muzikant ho pak na jeho žádost začal učit.

Na počátku 60. let se Tosh setkal s Robertem Nesta Marleyem a Neville O "Reilly Livingstonem ( Bunny Wailer), kteří spolu vyrůstali jako nevlastní bratři (Bunnyho otec žil s Marleyho matkou Cedellou). Peter uměl hrát na kytaru, všichni byli nadaní zpěváci, a tak si tohoto tria brzy povšimnul vokální učitel Joe Higgs , který dával zdarma lekce začínajícím zpěvákům, a od něj se budoucím the wailers dostalo základní hudební výchovy.

V roce 1962 si změnil jméno, od té doby je znám jako Peter Tosh. Trojlístek pod dohledem Higgse často hraje na rozích ulic v Trenchtownu.
V roce 1964, vznikají The Wailers (plačky) , spolu s Juniore Braithwaitem, zpěvákem falsetta a záložními vokalisty Beverley Kelsoem a Cherry Smithem. Tosh byl v začínající kapele zpočátku jediný, kdo uměl na nějaký hudební nástroj, inspiracoval však i ostatní. Jejich první úspěch byla Simmer down (zklidni se), Kterou natočili ve studiu One Dodda Coxsona v roce 1963 za doprovodu instrumentalistů ze Skatalites. Píseň s tématikou rude boys se osvědčila a brzy na to vznikly další, mimo jiné One love nebo Put it on.

Na konci roku 1965 Kelso a Smith opustil kapelu. Marley většinu roku 1966 strávil v Delaware ve Spojených státech se svou matkou, na Jamajku se vrátil začátkem roku 1967. Tosh a Bunny už byli Rastafariáni, když Marley se vrátil z USA a ten se brzy připojil . Kapelu pojmenovali The Wailers. Název údajně vymyslel Tosh, později tvrdil, že si vybral jméno Wailers, (v češtině asi obdoba plaček - truchlících - hlasitě projevujících žal při pohřbech), neboť zamýšlel, jak sám řekl, "... vyjádřit své pocity nahlas". Tvrdil také, že to byl on kdo naučil na kytaru Boba Marleyho. Posledně uvedené tvrzení může být docela dobře pravda, i Bunny Wailer uvádí, že se ranní Wailers učili hrát na nástroje od Toshe. Kapela pozvolna opustila rytmy ska a zvolnila v rocksteady, jejich texty se stále více zabývají politicko společenskými otázkami a tématy jejich nově nalezené víry. Milníkem v jejich směřování je spolupráce se zásadním producentem Lee Perrym, s nímž nahráli některé z prvních známých reggae písní, včetně "Soul", "Rebel duppy Conqueror" a "Small Axe". Vroce 1970 se k Wailers připojili Aston "Family Man" Barrett a jeho bratr, bubeník Carlton Barrett.
Skupina podepsala smlouvu s Chrisem Blackwell a Island Records a vydala debutové album, Catch a Fire (1972). JInak spolupracovala s mnoha dalšími producenty.

V roce 1973 měl P. Tosh vážnou dopravní nehodu, když jel se svou přítelkyní Evonne domů, srazili se s vozidlem jedoucím v protisměru. Evonne nehodu nepřežila a Tosh si těžce zlomil lebku. Přežil, ale s trvalými zdravotními následky.

Poté, co prezident Island Records Chris Blackwell odmítl vydat v roce 1974 jeho sólové album, Tosh a Bunny Wailer opustil Wailers s odvoláním na nespravedlivé zacházení, Tosh to často připomínal se s hanlivou slovní hříčkou - příjmení Blackwell pozměňoval na "Whiteworst". Tosh napsal mnoho úspěšných písní The Wailers - "Get Up, Stand Up", "400 let", a "No sympathy".

Sólová kariéra
Po odchodu z Wailers vydal svůj sólový debut "legalise it" (1976 s CBS Records). Titulní skladba se brzy stala hymnou zastánců legalizace marihuany po celém světě, a byla nekompromisně vyžadována nadšeným publikem na všech jeho koncertech. Podobně jako Marley hlásal poselství "One Love", Tosh kritizoval pokrytecký "shitstem". V roce 1977 vydal album "Equal Rights", své asi nejpolitičtější album, ostře kritizující politické poměry na Jamajce i ve světě. Ve skladbě Equal Rights hovoří jasně - neprosím o mír, chci rovná práva a spravedlnost!

Tosh dal dohromady doprovodnou kapelu a Word, Sound and Power, se kterou v příštích několika letech uspořádal několik turné, a nahrál několik alb z tohoto období. V roce 1978 podepsal smlouvu s Rolling Stones Records smlouvu, a vydal album Bush Doctor. Singl z alba, cover verze písně The Temptations "Don't Look Back",který nazpíval jako duet se zpěvákem Rolling Stones Mickem Jaggerem, proslavil Toshe jako jednoho z nejznámějších reggae umělců.


Během koncertu One Love Peace 1978, který uspořádal Bob Marley na své útraty, takže byl pro posluchače zcela zdarma, Tosh zapálil jointa marihuany, přednesl řeč o legalizaci konopí, a kritizoval přítomné hodnostáře Michaela Manleyho a Edwarda Seaga za jejich neschopnost prosadit zmíněné právní úpravy.
O několik měsíců později byl zadržen policií, když odcházel ze Skateland dance hall v Kingstonu a v policejní vazbě brutálně zbit.
Následovala alba "Mystic Man" (1979), a "Wanted Dread and Alive" (1981), poté opustil nahrávací společnost Rolling Stones. Tosh se pokoušel uspět v hlavním proudu při zachování jeho militantních názorů, alba však neměla velký úspěch, zvláště ve srovnání s úspěchy Marleyho. Ve stejném roce se Tosh objevil ve videu Rolling Stones Waiting on a Friend.
V roce 1983, vydal u EMI album "Mama Afrika", potom odešel do dobrovolného exilu, studovat tradiční medicínu a duchovní poznání do Afriky. Snaží se osvobodit od nahrávcí smlouvy s EMI, Tosh byl s labelem ve sporu již několik let, pro nedostatek podpory pro jeho hudbu v jižní africe.
Tosh se výrazně podílel na mezinárodní opozici vůči Jihoafrickému apartheidu, svůj názor proklamuje v různých písních jako "Apartheid" (1977, znovu nahráno v roce 1987), "Equal Rights" (1977), "Fight On" (1979) a " Not Gonna Give It Up " (1983). V roce 1987 vydává poslední album "No Nuclear War", za níž získal dokonce Grammy za nejlepší výkon v kategorii Reggae.

Dne 11. září 1987,záhy potom, co se Tosh vrátil na Jamajku, byl přepaden spolu s několika přátely ve vlastním domě tříčlenným vyděračským gangem vedeným Dennisem "Leppem" Lobbanem. Tento kriminálník, kterého se Tosh dříve ujal a snažil se mu pomoci najít práci po dlouhém věznění, pravidelně Toshe okrádal.
Tosh u sebe žádné peníze neměl, ale gangstři mu nevěřili. Zůstali v jeho domě několik hodin ve snaze vynutit z Toshe nějaké peníze, do domu však přicházelo stále více přátel, přivítat Petera zpátky na Jamajce. Ozbrojenci byli stále více frustrovaní, zejména Lobban, který nakonec přiložil Toshovi k hlavě pistoli a chladnokrevně jej zastřelil. Strhla se přestřelka, bylo zraněno několik dalších lidí, a zabit ještě DJ Doc Brown a Jeff "Free I" Dixon. Leppem se poté vzdal úřadům. Byl odsouzen k smrti, ale jeho trest byl v roce 1995 zmírněn, zatím zůstává ve vězení. Jména dalších dvou ozbrojenců nebyla nikdy vypátrána. Říká se, že byli zabiti ve válce gangů o několik týdnů později.

PetrTosh.com
Petr Tosh - wiki
Petr Tosh - Jahmusic.net

Studiová alba
Legalize It (1976)
Equal Rights (1977)
Bush Doctor (1978)
Mystic Man (1979)
Wanted Dread and Alive (1981)
Mama Africa (1983)
No Nuclear War (1987)

Živá alba
Captured Live (1984)
Live At The One Love Peace Concert (2000)
Live & Dangerous: Boston 1976 (2001)
Live At The Jamaica World Music Festival 1982 (2002)
Complete Captured Live (2004)

Zdroje: Wikipedie, Reggae (Saša Neuman)

Rubrika: