Stručná historie Roots Reggae II


Nyahbinghi
Rytmus je pro africkou hudbu rozhodující element a nyahbinghi je hybnou silou reggae. Příběh nyahbinghi začíná v ulicích západního Kingstonu u chlapíka jménem Oswald "Count Osssie" Williams. Tento mladík se snad s bubínkem narodil a brzy po tom, co se s matkou v roce 1940 přestěhovali do hlavního města, se přidává k vznikajícímu hnutí rastafari. Hledá způsob, jak oživit dlouhá rastafariánská rokování, a nalézá jej u komunity Burruů.



Tito potomci bývalých otroků si uchovali původní umění hry na buben Burru a zde si mladý Count Ossie uvětomil, že toto je pravé poselství a odkaz kultury předků, který na rastafariánských duchovních seancích dosud chyběl. Komunita Burruů se s rastafariány sblížila na tolik, že s ním v podstatě splynula.
Rastafariánské rokování dostalo podobu Grounation - náboženské rokování spojené se zpěvy a bubnováním bylo u mladých kingstonských rastů stále více oblíbené. Bubny dodával legendární výrobce Watto King, od nějž se po městě šířily i jeho vlastní rytmy, ovšem všemožně upravované. Vzniká Nyahbinghi, jeho základní frekvence, hraná na velký bassový buben paličkou je 60 úderů za minutu, stejně jako u lidského srdce. S ním drží tempo buben "funde", a doplňuje jej třetí buben "repeater" (synkopy, protirytmy, kudrlinky). Zpívají se žalmy, ale i jiné, převzaté songy, a záhy i původní autorské písně jamajských rastů.



Ska
Ještě než se dostaneme k samotnému reggae, musíme se zastavit u dvou stylů, které mu předcházely. Jsou to Ska a Rocksteady. Ska se pozvolna zrodilo z jamajského boogie, jež pomalu vycházelo z módy a to pravděpodobně v dílně Coxsona Dodda, kde pod vedením kontrabasisty Cluetta Johnsona experimentovali s novými rytmy, nýzev vznikl nejspíš napodobením zvuku kytary; ve chvíli, kdy bubeník kladoucí důraz na všechny čtyři doby zvedal paličku, už kytarista udeřil do strun a výsledkem byl velmi osobitý rytmus, který se ujal, ska se časem rozšířilo po celém světě a ovlivnilo další hudební styly, jako například i punk.

Asi nejznámějšími interprety ska jsou Skatalites, kapela, jejíž zakládající členové tehdy u Dodda dali ska vzniknout.
V této době začínají vystrkovat růžky budoucí slavná jména, především The Wailers Boba Marleyho, Petera Toshe, a Bunnyho Weillera, dále např. Delroy Wilson, Desmond Decker nebo Derrick Morgan.

Rocksteady
V roce 1966, už přestává působit na jamajčany lačné po hudebních novinkách, vzniká rocksteady, které je pomalejší, nový zvuk Reidovy studiové kapely Supersonics pod vedením Tommy McCooka, vynáší Reidovo studio do popředí, do té doby kraloval s kvalitními ska nahrávkami Coxson Dodd. Ten se teď soustředí spíše na sólové umělce z jeho stáje vzešel např. výše zmíněný Delroy Wilson, ale i vokální skupiny Heptones, nebo Ethiopians. I Wailers zvolňují v novém rytmu. Éra rocksteady - na rozdíl od ska - trvala pouhé dva roky, ale má klíčový význam pro vznik reggae.

Reggae
A jsme tu. Zhruba v roce 1968. Ve zkušebnách a studiích mejmladších producentů jako Bunny Leeho, Winstona Rileyho a dalších, ale především u Lee "Scratche" Perryho, a jeho studiovými Upsetters. Všichni uvedení nadšeně experimentují s novými rytmy a zvuky, s největsím úspěchem Perry, Upsetters přicházejí s novým, zásadním rytmem "one drop" (basový buben a často i basa vynechává první dobu při zachovaném důrazu na první a třetí). Brzy se v jeho stáji objevují i Wailers, hledající nový zvuk. Vznikly vynikající nahrávky Duppy Conqueror, Small Axe, Mr. Brown.


Uveďmě ještě producenta Winstona "Niney" Holnesse, který se společně se zpěváky Dennisem Brownem, Gregory Issacsem, Delroy Wilsonem, nebo s Dj Dennisem Alcaponem významně podílel na zvuku klasického reggae. Samotný název novému žánru dala skladba Do the Reggay skupiny Toots and the Maytals s Desmondem Dekkerem z roku 1968, kterou však stylově řadíme ještě spíše k rocksteady.
Lee "Scratch" Perry - wiki


Sedmdesátá léta byla bezesporu zlatou érou reggae. Rastafariánství se značně rozšířilo, nešlo již o náboženskou sektu skrývající se v horách v okolí Kingstonu, tento duchovní směr přijala velká část populace na Jamajce. A šířilo se dále. Ovlivňuje stále více texty písní. Bubnování nyahbinghi, pří grounations používané pro umocnění náboženského zanícení, se - jak už jsme uvedli - stává součástí reggae.


A to se šíří dál do světa. Na scéně se objevuje Chris Blackwell, bělošský producent, který se zásadně zasloužil o popularizaci reggae ve světě, když natočil s Millie Small a s orchestrem v Londýně singl My Boy Lollipop (u nás už v roce 1965 přezpívaný jako "Mě se líbí Bob"), kterého se prodalo na 7 milionů výlisků.
Především však vzal pod svá křídla the Wailers, a vydal jejich průlomovou desku Catch a Fire (1973), průlomovou v tom ohledu, že je podle jeho představ šitá na míru "západnímu" posluchači a skutečně dobývá vrchní příčky žebříčků hitparád. (Ale také znamená nakonec zánik původních Wailers, po albu Burnin', vydaném o rok později, kapelu definitivně opouští Peter i Bunny - to, co udělal s nahrávkami, bylo v rozporu s jejich představou o tom, jak by měla jejich hudba znít).


Na Jamajce ovšem tvoří celá plejáda kapel, vokalistů a DJ's. Uveďme namátkou, elspoň tato jména:


zpěváci

Dennis Brown, Burning Spear, Gregory Isaacs, John Holt, Junior Murvin, Horace Andy, Jacob Miller.


kapely

Third Word, Black Uhuru, Culture, Israel Vibration,


nebo DJ's

U-Roy, Big Youth, I-Roy, nebo "vynálezce Dubu" King Tubby


Roots reggae zde dosahuje svého vrcholu, stává se nezanedbatelnou veličinou světové hudby a přímo ovlivňuje budoucí hudební styly - jamajští hudebníci brzo přicházejí s Dubem, v 80. letech se rodí Dancehall, Ragga a i tyto žánry dále se dále vyvíjejí a ovlivňují jiné. To už je ale jiný příběh.

Rubrika: